Je to už pár pátků, co jsem na světě. A výživa jako obor mě provází od mých 15 let.
V dobách minulých (předrevolučních), kdy jsem se rozhodovala, čím bych chtěla být, o mé budoucnosti rozhodla tzv. posudková komise. No jo — skolióza páteře. Tak lidé z komise rozhodli, že nemůžu být vytouženou dětskou sestrou, protože pro moje záda taková fyzická zátěž není vhodná. Hned nám nabídli alternativu — mohla bych se vyučit obuvnicí (v našem městě otevírali novou fabriku s pásovou výrobou bot), ale pokud trvám na zdravotnictví, je pro mě vhodné studium dietní sestry (dnešní nutriční terapeut).
Bylo rozhodnuto.
Začala jsem nasávat vědomosti ze světa diet a zdravého stravování. Můj první pokus o zavedení novinek do mé původní rodiny se moc nepovedl. Uvařila jsem guláš ze sójového masa. Jak to komentoval můj tatínek — kluk z vesnice, živený vepřovým a chlebem se sádlem — si asi umíte představit.
Byl statečný. Ochutnal.
A jak roky utíkaly, postupně jsem se vzdělávala dál. Přes různé certifikované kurzy (Výživový poradce, lektor STOBu — Stop obezitě), až po Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně — obor Chemie a technologie potravin. Také jsem členkou České obezitologické společnosti a stále sleduji nové trendy a výsledky odborných výzkumů.